Jezdec a stroj - to jsou v motoristickém sportu dva neoddělitelné pojmy. Za významnými úspěchy československých motokrosových jezdců se však skrývá nejen značná dávka jejich talentu, odvahy, tréninkových hodin, odříkání a obětí, ale také péče, která se dostává předním reprezentantům v naší socialistické zemi. Také další, neméně důležitý faktor úspěchu - stroj - zůstává, s výjimkou tovární značky a některých technických údajů, zahalen do značné anonymity. Z jednotlivých disciplín motocyklového sportu byly vloni pro naše barvy nejúspěšnější motokrosy. Zasloužili se o to svými výkony Baborovský, Churavý a Velký v individuálním mistrovství světa ve třídách do 125 a 250 cm3, ale zejména pak výkony našich jezdců v obou hlavních závodech družstev. Být vítězi Motokrosu národů se podařilo československým jezdcům v celé historii tohoto největšího a nejstaršího závodu národních družstev teprve v minulém roce. Jména našich předních motokrosových jezdců jsou známa široké motoristické veřejnosti, pravidelné se objevují na stránkách novin a za všemi se zpravidla ještě objevují dvě stále se opakující písmena - ČZ -. Značka strojů, které jim umožnily přivézt vavřínové věnce a které se staly mj. druhý rok po sobě vítěznou značkou mistrovství světa třídy 250 ccm. O jezdcích se toho již napsalo, dá se říci, dost, o motocyklech jako takových, nakonec také, ale o lidech, kteří tyto motocykly připravují a bez jejichž práce by vlastně žádné úspěchy nemohly být,za charakteristickou dvojicí písmen ČZ. Jsou to lidé, kteří se upřímné radují z každého úspéchu „jejich čízy" a které každý neúspěch mrzí víc než koho jiného, byt na něm konkrétné neměli nejmenší podíl. Vždyť tovární reprezentační motocykly jsou, jak velmi výstižné řekl Jiří Vébr, obchodní náměstek ČZM Strakonice, vlastně kolektivní dílo celého podniku, na kterém se podílejí nejen pracovníci ve vývoji, ale také dělníci a technici v řadě ostatních provozů. Náročná práce na závodních prototypech, často za použití speciálních technologických procesů, je dělána např. v nástrojárné, řetízkárně a dalších dílnách vedle běžných úkolů plánu výroby převážné z nadšení a zdravého fandovství pro věc - pro čest tovární značky. Převážná většina zaměstnanců konstrukce i zkušebny jsou členy Automoto-klubu Svazarmu Strakonice a dá se říci, že patří mezi nejaktivnější. Někteří zaměstnanci ČZM zastávají i v AMK Svazarmu různé funkce. Je sice pochopitelné, že mají jako výrobci sportovních motocyklů k svazarmovské činnosti blízko, ale v daném případe jsme se přesvědčili, že mnozí svazarmovci patří ve VVZ ČZM mezi přední pracovníky závodu. Jen málokdo si dovede představit kolik tisíc, ano tisíc pracovních hodin reprezentuje jeden prototyp, stojící na startu prvního skutečného závodu. Na to a na vývoj motokrosových motocyklů vůbec jsme se v ČZM zeptali toho nejpovolanějšího: vedoucího Výzkumné vývojové základny ČZM při závode moto Arnošta Zemena, svěžího čtyřicátníka, zasloužilého mistra sportu, který má doma hezkých pár medailí z Mezinárodní šestidenní motocyklové soutěže i nemálo vavřínů z motokrosových závodů. Ten nám o vývoji sportovních motocyklů řekl: Nejdříve je třeba motocykl navrhnout a zkonstruovat.
Touto prací se zabývají v ČZM dva pracovní týmy. Stroje pro třídy 250 a 500 cm3 má na starosti kolektiv vedený ing. Rudolfem Cihlářem, a nové stopětadvacítky pak skupina ing. Františka Pudila. V době naší návštěvy probíhaly pravé jízdní zkoušky továrních prototypů pro letošní rok, takže někteří z těch, které bychom rádi viděli při práci, byli pravě v terénu. Spolu se soudruhem Zemenem se nás ujal ing. Pudil, donedávna konstruktér silničních motocyklů ČZ. Snad pravé proto jeho nová ČZ 125 - motokros má již od začátku tak vysoký výkon. Tak tedy nový tovární motocykl, např. ČZ 125. o kterém se říká. že byl zkonstruován a vyroben v rekordně krátké době, reprezentuje neméně než 5000 pracovních hodin v konstrukci. Zhruba půl roku pracuje vedoucí konstruktér na projektu tedy asi 1000 hodin. Rozpracování projektu do dílenských výkresů si pak vezme na starost kolektiv konstruktérů a po 4000 hodinách se celá tato dokumentace předá do dílen k realizaci výroby prototypu. Je tak trochu ironií, že výsledek celé této náročné práce, za kterou se skrývá nejen vlastní konstrukce a nakreslení základní studie projektu na čtvrtku rozprostřenou po rýsovacím prkně, ale mj. množství konzultací, zvažování nedostatků stávajících typů, výhod stávajících typů, studium světového stavu dané disciplíny a novinek zahraničních konkurentů, diskusí k navrhovaným novým konstrukčním prvkům, se vejde do jedné ploché, převážné pečlivě zamčené zásuvky. Zde v konstrukci se tedy odehrává první etapa zrodu nového závodního motocyklu. Rozpracované dílenské výkresy pak putují do obrobny, kde pracuje kolektiv vedený soudruhem Nekovářem, k zhotovení jednotlivých součástí. Řadu dílů je však zapotřebí vytvořit i v dalších provozech závodu, objednat od subdodavatelů a případné některé díly dovézt od špičkových zahraničních výrobců. Všechny komponenty se pak sejdou v dílně, která nese název montáž prototypů VVZ, a je součástí střediska zkušebny, vedené Jaroslavem Tůmou. Zde se sejde téměř na dva tisíce dílů od největšího, kterým je rám, až po malé šroubky, kuličky a pružiny. Následuje přísná kontrola a postupná pečlivá montáž, lícování, jemné opracování spojů a přechodů a neustálé přeměřování. Tyto práce probíhají v úzkém kontaktu dělníků specialistů s mistry a konstruktéry. V montáži se vlastně nový motocykl narodí tak, aby se dal ohmatat, ale nežli je prvně osedlán a ujede první metry vlastní motorickou silou, musí projít motor i podvozek předběžnými náročnými zkouškami. Motory se tzv. ,,brzdí", což v praxi znamená, že se ve speciální zvukově izolované místnosti upevní do přípravku motorové brzdy a po spuštění je na nich měřen výkon, jeho průběh, stejné jako točivý moment či měrná spotřeba. Na základě pečlivých zkoušek odcházejí z brzdy motory s optimálními parametry. V této části zkušebny, kde kralují opravdoví mistři svého oboru, Jaroslav Janutka a Václav Diviš, tedy dostávají motory „koně". Po zkompletování přichází na řadu první jízdní zkoušky. Na nich se u motokrosových prototypů podílí nejen tovární zajížděči, ale také přední reprezentanti Dukly Praha. Tím však zdaleka nekončí cesta nového motocyklu na start mistrovského závodu. Teprve v praktických zkouškách se objeví nedostatky, které při konstrukci či ve výrobě není možné naprosto přesně předpovídat. A tak se tu něco zpevní, změní.tam zlepší. Vždyť vyjít se ctí z nezbytného kompromisu pevnosti, robustnosti, spolehlivosti, výkonu a jízdních vlastností na straně jedné a co nejnižší hmotnosti na straně druhé, to je oříšek velmi tvrdý. Často se pak stává, že se motocykl, nasazený továrnou do závodů dost značné liší od prototypu, se kterým byly zahájeny jízdní zkoušky. Na základě odzkoušených prototypů jsou pak vyrobeny ve sportovním středisku ČZM před zahájením sezóny tovární motocykly, určené pro účast v závodech o mistrovství světa. Tuto dílnu vede Josef Kohout a zde pracují tovární mechanici, mezi nimiž bychom nalezli také nejednoho někdejšího aktivního jezdce - reprezentanta. Výborných výsledků zde dosahují např. Václav Kohout, Jaroslav Pudil (zasloužilý mistr sportu) a z mladé nastupující generace pak František Zdichynec. Nové motocykly jsou tedy na světě. Od prvního zadání nového konstrukčního úkolu uplynulo mnoho měsíců. Nyní zůstává otázka, jak se osvědčí v nejnáročnějších podmínkách, na tratích, které nemůžeme doma ani napodobit. S čím novým přijde mezitím konkurence? V čem se nám ji podařilo předstihnout a překonat, kde vzniknou bolavá místa, nebudou dětské nemoci dlouho trvat? Takové a mnoho dalších otázek rotuje hlavami pracovníků Výzkumné vývojové základny moto ČZM před každou sezónou, při uvedení každé novinky, modernizace a samozřejmě i každého zbrusu nového typu, jakým byla např. v loňském roce poprvé nasazená nová moderní motokrosová stopětadvacítka. Úspěchy našich jezdců na těchto motocyklech jsou o to cennější, že motocykly byly první ryzí prototypy sériových strojů, připravovaných pro nejbližší léta do sériové výroby bez použití některých speciálních materiálů (elektron, titan), které jsou u továrních konkurentů běžné. Není toho málo, co je zapotřebí ke vzniku nového závodního stroje, který občas některý „rádoby expert" dokáže zatratit pouhým mávnutím rukou po dílčím neúspěchu bez jakéhokoliv hlubšího uvážení. Záleží totiž do značné míry také na továrních jezdcích (v uplynulé sezóné to byli ve tř. 125 jezdci ČSSR, ve tř. 250 jezdci ČSSR a SSSR a ve tř. 500 pouze jezdci SSSR), na jejich kvalitách a umění. O tom, jak je která konstrukce zdařilá, nerozhodují jen samotná vítězství, ale také četnost odpadnutí strojů pro technické závady. V současné době se dá říci, že došlo v závodech mistrovství světa v motokrosu k nebývalé vyrovnanosti celé řady značek, a tak o vítězství rozhodují především jezdci a nezřídka také jejich odpadnutí, ať již pro tzv. technické závady, nebo pády v důsledku nezvládnutí vysoce výkonných strojů. Jen pro zajímavost snad stačí uvést, že motokrosové závody oficiálně oběsila svými továrními jezdci neméně než čtrnáct značek. [Suzuki, Kawasaki, Yamaha, Honda (Japonsko), KTM, Puch (Rakousko), Maico, Zúndapp (NSR), Bultaco, OSSA, Montesa (Španělsko), Husqvarna (Švédsko), Can-Am (Kanada) a naše ČZ. O tom, že motokrosové motocykly ČZ získaly v uplynulé sezóně v této tvrdé konkurenci často daleko větších a bohatších značek opět ten nejlepší zvuk, svědčí i zájem některých předních jezdců o start na čízách. Mezi těmi, kteří již projevili pro letošek zájem, byli např. Švéd Áberg a Belgičan De Roover, ale stejně jako i někteří jiní, byli odmítnuti. Ve Strakonicích sázejí nyní především na československou reprezentaci a to je jistě správné Pro většinu zaměstnanců VVZ moto ČZM je jejich práce více než zaměstnání a své čízy připravují s nevšední obětavostí. Není proto divu, že kolektivy dílen, zkušebny i konstrukce jsou zapojeny do hnutí,,brigád socialistické práce" a držiteli celé řady uznání. Kolektiv Roberta Pavliše z vývojové dílny je již držitelem titulu brigáda socialistické práce, další dva kolektivy, vedené Stanislavem Patkou a ing. Němcem, o tento titul soutěží. Vedoucí pracovníci ČZM nám s hrdostí sdělili, že mládežnický kolektiv, vedený ing. Němcem, spojuje svazáky VVZ, kteří se podílejí na vývoji sportovních motocyklů, ať již pracují v dílné, na zkušebné nebo v konstrukci. Aby nezůstalo jen u motocyklů, nezapomíná se ve strakonické VVZ ani na politickovýchovnou práci. Pro všechny pracovníky, kteří odjíždějí v sezóně do zahraničí jako mechanici či technici, organizuje podnikový kabinet politické výchovy, vedený soudruhem Urbanem, cyklus přednášek a školení, zaměřený na zvýšení politického přehledu a vyspělosti. Stejné tak navštěvují přes zimní období tito pracovníci jazykové kursy. Bilance posledních let je v ČZM opravdu bohatá. Sedm titulů mistrů světa jednotlivců, tři prvenství v MS značek, vítězství v mistrovství světa družstev a celá řada mistrovských titulů v mnoha zemích to plné potvrzují. Kolektiv vývoje motocyklů je držitelem státního vyznamenáni Za vynikající práci, Diplomu předsedy vlády, Diplomu ÚV SSM k I. sjezdu a řady dalších uznání. Úspéchy však Strakonickým nepadají z nebe, ale jsou odrazem činorodé a úspéšné práce.